I tátové se rádi starají o své děti

Partneři

Originální samolepky na auto

Mámy pro mámy - podpořme předčasně narozené Kulíšky a jejich rodiče

Vše o levácích

Budete překvapeni, jak svobodně může vzdělávání fungovat.
Od maminky

Tour de Kids

Tátové - táta a dítě

Střídavka
LOM

 

Poslední komentáře

Práce s leváky předškoláky

Děti zkoušejí, co dovedou, a postupně si vytvářejí návyky, které si ponechávají celý život, a když si vytvoří návyky nesprávné, je velmi obtížné je napravovat v pozdějším školním věku. Proto je potřeba malým levákům pomoci, aby si hledali a našli v pravorukém prostředí správnou a úspěšnou cestu.

Leváky pro jejich leváctví před ostatními dětmi nevyzdvihujeme, ani zbytečně nezdůrazňujeme domnělé či tušené přednosti leváků stejně jako obtíže, které mohou ve světě praváků mít - většinu dětí to vesměs nezajímá, protože dětí s nějakými zvláštnostmi a obtížemi je dnes rozlišováno hodně, a levákům je nepříjemné, že na ně někdo neustále poukazuje. Leváci jsou ve svém leváctví nenápadní, tiší a na své leváctví neupozorňují a nepředvádějí je na odiv možná právě proto, že se cítí více součástí kolektivu než že by ze své vlastní vůle své leváctví sledovali, prožívali a vědomě se oddělovali od ostatních podle toho, kdo je levák, nebo pravák.

Je především na rodičích, aby svým malým levákům citlivě vysvětlili, že leváky jsou a co to znamená, a vysvětlili také, jak mají vykonávat běžné denní úkony a jak se svým leváctvím zacházet. To však vyžaduje, aby se, pokud sami nejsou leváci, seznámili s problematikou z odborné literatury i konzultacemi s učitelkami mateřských škol, v případě vážnějších obtíží s příslušnou dětskou lékařkou nebo s pedagogicko-psychologickou poradnou.

Není možné, aby se na leváčky se jen tak podvědomě čekalo, až jim bude pět nebo šest let a vstoupí do základní školy, čímž se část výchovných problémů sama vyřeší – velká část leváků, stejně jako praváků, je ze své přirozené podstaty už vyhraněná, a jiní už ani nebudou. Není na co čekat a je potřeba s nimi jednat jako s hotovými leváky, a ne jako čekateli na budoucí lateralitu; nevyhraněnost se týká jen malé části dětí, i když jejich problém je mnohem viditelnější a zasluhuje si více pozornosti.

Z hlediska vývoje dítěte se tak v době docházky do mateřské školy může propást poměrně dlouhé období, kdy si dítě potřebuje vytvořit pevné návyky zejména při vytvoření úchopu pracího prostředku, ale i návyky jiné.

Malí leváci mají v dětském kolektivu sklon napodobovat, kontrolovat a při práci srovnávat své výkony s ostatními dětmi. Takto, aniž to tuší, mají někteří leváci sklon napodobovat praváky, děti i dospělé, a zvykat si na postupy, které jdou proti jejich přirozeným pohybům a sklonům tím, že napodobují způsoby a postupy práce těch, kteří s nimi sedí a pracují nejblíže a kteří jsou jim vzorem. Levoruké dítě je ve třídě vesměs víceméně osamoceno, protože počet leváků ve školní skupině dětí se pohybuje kolem jednoho, dvou až tří dětí podle velikosti skupiny.

Při práci s leváky předškoláky, myslím, nemá smysl je neustále upozorňovat a odkazovat se na to, že jsou leváci - malí leváci přijímají tuto informaci bez většího sebeuvědomění. Lépe je nastínit situaci, kdy dítě musí upřednostnit levou, nebo pravou ruku pobídkou: „Děti, vezměte si tužku do té ruky, kterou se vám lépe kreslí, abyste vytvořily hezký obrázek pro maminku, který potom vystřihneme a nalepíme...“ K úplnému uvědomění si a prožití vlastního leváctví dochází později, obvykle na konci prvního stupně základní školy.

Musíme mít stále na paměti, že při různých pohybových hrách a pracovních činnostech se leváci intuitivně otáčejí se „na svou stranu“, tedy za levou rukou, vykračují pravou nohou, odrážejí se od levé nohy směrem doprava, a tím směrem se i snaží vyhýbat. Leváci se často dokutálejí jinam než ostatní děti, stejně jako jinam doskakují, a protože jinou rukou uchopují a hážou, předměty jim dopadají jinam než ostatním dětem. Je třeba to mít na paměti zvláště při kolektivních pohybových hrách, ale i při jiných činnostech. Na druhé straně pořád platí, že leváci jsou ve svých činnostech ovlivněni tím, jak je dělají praváci, a tak když skupina dětí jednotně vykonává nějakou činnost, malý levák má pod vlivem okolnosti sklon dělat nápodobou totéž co praváci, protože tento tlak může být velmi silný, i když nechtěný. To pak může znejistit dospělé, kteří se u dítěte snaží určit konečnou lateralitu dítěte. Činnosti směřující k předběžnému určení laterality by měly být vybírány tak, aby se dítě mohlo projevit skutečně spontánně a nepřenášelo si do nich očekávání dospělých, kteří už v minulosti mohli projevit své přání „jak se má co správně dělat“ stejně jako by neměly být používány činnosti, které by mohly být ve svém postupu osvojené od praváků.

Pokud nacvičujeme praktické činnosti, jakými jsou zavazování tkaniček, úchop kreslicích a psacích pomůcek, vedení vodorovných linek křídou na tabuli nebo v papíře a dalších úkolech snažíme se neukazovat a nenacvičovat tyto dovednosti vůči dětem z pozice čelem. Nejefektivnější je postavit se za dítě zezadu tak, aby si dítě nemuselo pohyby stranově obracet - vycházíme z toho, že učitel je má alespoň pro demonstrativní účely předvádět, jako by byl levák. Přestože učitel je pravděpodobně pravák a činnosti „přes ruku“ mu jdou pomalu, může si být jist, že dítě levák v prvním stadiu nácviku stejně rychleji nepostupuje. Pokud učitel, každoročně ukazuje takové činnosti několika dětem, postupně se zdokonalí a získá nezbytnou zručnost i jistotu vedení.

Ideálním stavem je, když je po ruce učitel levák - zde však musíme zjistit, jestli takový dospělý levák nese skutečně levácké postupy, protože si jako dítě sám už někdy dávno v dětství mohl náhodou osvojit postupy práce pravákovy nebo různé zkřížené varianty, které by v nových podmínkách zbytečně přenášel na novou generaci.

Rodiče doma i učitelky mateřských škol postupně provádějí základní nácvik spojený s uspořádáním pracoviště, správným sezením a úchopem kreslicího materiálu, např. barevných kříd, rudek, uhlů, tužek, štětců; následují činnosti, při nichž se děti učí vést linky na vodorovné či svislé ploše v písku, na tabuli nebo na papíru – čáranice plné křivek a rovných čar, kruhů, vlnovek a spirál vytvářejí základ pro grafomotorické činnosti, které budou zužitkovány při psaní v pozdějším věku. Rané grafické projevy dítěte jsou vedeny převážně linkou a poměrně dlouhou dobu můžeme jen těžko říct, co je přisouzeno kreslení a co budoucímu psaní.


Zdroj:www.levactvi.cz

Tags: 

Přidat komentář

Filtered HTML

  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Povolené HTML značky: <a> <em> <strong> <cite> <blockquote> <code> <ul> <ol> <li> <dl> <dt> <dd>
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.

Plain text

  • Nejsou povoleny HTML značky.
  • Webové a e-mailové adresy jsou automaticky převedeny na odkazy.
  • Řádky a odstavce se zalomí automaticky.
CAPTCHA
Tato otázka je pro testování zda jste opravdoví hosté a předejít spamu.

Zajímavé odkazy

Liberecká pražírna - prodejna čerstvě pražené kávý a káva s sebou 
Tip pro vás: Centrum asistované reprodukce EUROPE IVF poskytuje komplexní léčbu poruch neplodnosti.